Od kresby k 3D
Čtvrtek, Říjen 1st, 2009
Ve světě digitálních médií panuje mnoho nesmyslných mýtů, které je dobré čas od času rozvířit. Mám neustále v paměti živé diskuse kolem důležitosti klasického vzdělání pro uplatnění v 3D grafice a animaci. Klasickým vzděláním nemám na mysli jen teoretické povědomí o dějinách umění, ale především znalost tradiční techniky kresby, malby, či sochařství. Pokud přijmu myšlenku, že vše lidské konání má v sobě měřítko člověka (architektura, film, literatura, animace, design, atd.), je nezbytné neustále studovat lidské tělo. Kresba, ať chceme či nechceme, je základním vyjadřovacím prostředkem každého výtvarníka. Rád bych se proto pokusil zprostředkovat své povědomí o jedné z větví vizuálního umění.
Skicář
Jestliže je vaše pracovní náplň tvůrčí povahy, asi jste se každý setkal v životě s pojmem „krize“. Nemyslím tím tu ekonomickou, ale ryze osobní-tvůrčí. Je to stav jistého ochrnutí mysli, kdy jsme povětšinou postaveni před úkol, termín se neúprosně blíží, ale kýžená pointa se nedostavuje. V takové situaci se snažím jít naproti ― otevírám svůj Moleskin a hledám načrtnuté poznámky, momentky, situace, které mě něčím zaujaly. Kresba je ideální prostředník k zachycení myšlenky, nápadu, nebo jen vtipné scénky. S jistým odstupem člověk při své práci zjistí, že pro nový tvůrčí potenciál dokáže hledat inspiraci právě v místech, které mají s jeho oborem pramálo společného.
Programy
Funkce softwaru je ve své podstatě velmi podobná vlastnostem nástroje jako tužka nebo dláto. Program je jakýmsi pomyslným prodloužením lidské ruky a je jen na nás samotných, s jakou elegancí jej uchopíme. Stejně jako pro své vlastnosti a účel vybíráme tvrdost tužky a papír, stejně tak přemýšlíme nad softwarem. Dobré je tedy pamatovat, program je pouze nástroj a je dobré vybrat ten správný postup. Pokud přisednu k počítači se skicou, strávím u něj polovinu času.
Čemu konkrétnímu nás může kresba naučit?
Plánovat práci ― od skicy přes proporce až po správné umístění do formátu. Učí vidět vztah světla a stínů, barev a objemu. Neustále nás nutí odstupovat a nahlížet na práci jako celek, složený z částí, které se navzájem ovlivňují.
Koncentraci ― neboli soustředění pozornosti. Často jsme rušeni příchozí poštou, messengery, upomínkami. Kresba je pro mě také jakýsi stupeň meditace, vyžaduje nezbytný prostor a čas, nebýt ničím jiným rušen. Je to trochu osobní vztah jen mezi modelem a kreslířem.
Zjednodušovat ― je důležité si uvědomit, že zjednodušování donutí jít k podstatě věci a vystihnout její charakter. K tomu postačí elegantně vedená linie, která naznačí siluetu, a o ostatní se postará divákova fantazie. Známý nešvar spousty trojrozměrných prací je kvantita informací na úkor čitelnosti, spousty detailů, které rozptylují, odvádějí pozornost, a přitom nemají smysl. Je dobré myslet na nejjednodušší cestu jak diváka srozumitelně zaujmout. Lidské oko jinak lehce ztratí koncentraci a unaví se.
Kompozici ― z cest, jak si ulehčit práci se sdělením divákovi, je využít kompozice ve formátu. Pokud umístíme do zlatého řezu/1 nejdůležitější informaci, divákovo oko ji tam přirozeně bez větší námahy najde. Ideální inspiraci pro práci s formátem najdete v dobrém komiksu, filmu nebo fotografii. Přirozená plynulost a srozumitelnost, s jakou vnímá divák film, je důkazem toho, že jsou všechny tyto aspekty srozumitelnosti splněny. Sledování filmu můžete obohatit o analýzu záběrů. Zkuste se soustředit na umístění jednotlivých postav, předmětů a povšimnout si, že jejich pozice funguje i ve střihu.
Vlastní projev ― hledání vlastního projevu patří k nejtěžším úkolům výtvarníka. Ke každému období tvorby patří jistá míra stylizace, která charakterizuje aktuální výtvarníkův postoj. S vyzrálostí přijde rukopis ― vlastní názor, to nejvzácnější, co může kresba dát.
Rád bych se vyhnul spekulacím, a tak si neodpustím trochu přiblížit problematiku kresleného projevu. Jak všichni víme, vlastní názor je stanovisko, jakýsi jedinečný postoj, který podléhá našim zkušenostem, lépe řečeno bezprostřednímu poznání. Ve skutečnosti je velmi snadné odpovědět na otázku, jak dosáhnout zkušeností, které jsou potřeba k tomu, abychom byli schopni vyjádřit se kresbou: kreslit, kreslit a ještě jednou kreslit. Ale stejně jako každá lidská činnost potřebuje v jisté fázi vodítko pro smysluplnou práci, podobné je to i s kresbou. Když jsem přemýšlel, na co především upozornit, vybavila se mi paralela k základní škole. Můj jakýsi pomyslný vrchol kresby byl tehdy nepovedený pokus o realistickou studii na základě fotografie koně. Pokus, jenž kresebně skončil dříve než začal. V koši od té doby prací skončilo nespočet, ale určitě ne zbytečně. Až s postupem času jsem začal přicházet k poznání, že smyslem kresby není reprodukce reprodukovaného, ale osobní vystižení skutečnosti. Lze samozřejmě namítnout, že vývoj výtvarníka by měl být po určitou dobu spojen se studiem uměleckých děl. Čas strávený studiem například maleb starých mistrů dovolí poznat blíže techniku, kompozici, většinou se však snažím vypozorovat způsob vedení tahu, kudy je veden přítlak, jak pracoval autor se světlem a co především — jakou pózu modelu k vyjádření dané situace zvolil. Psychologové jsou schopni z našich kreseb vyčíst povahové rysy kreslíře, kreslíř by naopak měl umět číst stejně obratně v modelu, který mu je předlohou. Nemusí to být jen akt v ateliéru, ale třeba i momentka z dovolené. Důležité je nechat na sebe působit atmosféru situace, rozpoložení modelu, a tomu podřídit i styl kresby.
Taková skica z dovolené nemusí obsahovat nic komplikovaného. Existuje několik pravidel, která mohou napomoci představě o výsledku dřív, než kreslíř uchopí nástroj do ruky. Oko pro pozorování lze vycvičit. Je dobré mít na paměti, že situace člověk musí sám vyhledávat, vracet se, obcházet, ohlížet se. Nezapomeňte, že skica by měla být jednoduchá, srozumitelná a nést jednoznačné sdělení. Nenechte se odradit nezdary. Není až tak důležité umět kreslit, ale správně se vyjádřit. Zkuste chvíli danou situaci důkladně prozkoumat dřív, než začnete kreslit. V případě postavy je důležité na chvíli zapojit empatii. Rád začínám pokládáním otázek: Jak stará je osoba, kterou chci kreslit? Jaká z ní vyzařuje osobnost? Má fyzické zvláštnosti? Naznačuje nějaký úmysl? Jaké má emoce? V tuto chvíli máte představu o ztvárnění. Poté je nutné si uvědomit neměnné anatomické zákonitosti. Tělo zachycené vleže lze rozdělit na pohyblivé a statické části, každá část těla má jiné pohybové vlastnosti a omezení. Stále se snažím myslet na pravidlo, že jsou všechny části těla navzájem propojené a musí fungovat jako celek. Póza, kterou si zvolíme, je kompozice, která vypovídá o rozpoložení dané osoby, její hmotnosti, síle a sdělení. To vše vytváří výsledné gesto. Existují pomůcky, které mohou pomoci dodat modelu výraz, šťavnatost: vytočení hlavy, ramen, zajímavý pohyb rukou, zápěstí, prstů. Důležité je však mít neustále na zřeteli, že i stylizace musí působit uvěřitelně — funguje jako celek, jedná část ovlivňuje druhou.
Základní členění plochy, poměr statických a dynamických liní.
Mám rád tvrzení, které říká, že veškeré aktivity spojené s oblastí vašeho zájmu vám v budoucnu pomohou, ať už si na vizuální umění děláte názor skrze literaturu, film nebo fotografii. Nebudete-li se ptát jen na to, jak se věci dělají, ale také proč, odpověď vám pomůže utříbit názory na věci kolem vás. Rád zdůrazním, že takto poctivě stavěná cesta nevede k přezírání bez hlubších znalostí. Pomáhá tříbit osobní vkus na základě bezprostředního poznání. Když se mě někdo otevřeně zeptá, zdali je pro obor 3D grafiky a 3D animace nezbytně nutné umět kreslit, má odpověď bude znít ne. Myslím si však, že se člověk může zbrklým odmítnutím připravit o další úhel pohledu, který se nenabízí tak často.
A malý tip pro stále váhající. Každoroční putovní výstava Figurama/2 dává možnost divákovi nahlédnout na studetské práce, které spojuje výtvarné zpracování lidského těla ― především kresba, ale také malba, socha či multimediální experimenty. Zastoupeny jsou české a evropské vysoké umělecké školy. Hlavním orgranizátorem je dlouholetý pedagog a vedoucí ateliéru figurální kresby VŠUP Boris Jirků. Jako dobrý inspirační zdroj poslouží každoročně vydávaný katalog.
1/ Zlatý řez ― poměr stran o hodnotě přibližně 1,618. Všeobecně je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami.
Uveřejněno s laskavým svolením redakce Pixel.
