Výstava animace FAMU

V galerii Gamu na Malostranském náměstí je k v vidění první skupinová výstava studentů animace Famu od roku 2000. Expozice se nachází ve třech sálech a jejím obsahem jsou především výtvarné návrhy, scénáře, barevná pozadí či poznámky autorů, kteří svým animovaným počinem slavili úspěch daleko za hranicemi. Jedna síň je také vyhrazena jako promítací sál, ve kterém jsou prezentované filmy k vidění.  Kvalita a vyzrálost autorů je znatelná především ve vyváženém výtvarném a animovaném projevu v průběhu celé stopáže. Famu je ve stopáži v délce závěrečných prací extrémní(u loutky i  18 minut).  Klobouk dolů před obrovskou trpělivostí a motivací, kterou musí studenti disponovat; tiše závidím.

I s ohledem na avizovaný výběr toho nejlepšího za poslední léta mě z pohledu návštěvníka trochu zarazil relativně velké zastoupení autorů, které již „známe z TV“. O jejich kvalitě, která naprosto suverénně válcuje i mezinárodní nadstandard nelze pochybovat (Bubeníček, Kýrová, Glaser, …), ale přiznám se, že jsem ve skrytu duše doufal spíše ve studentskou pestrost a experiment. Na málokteré výstavě se také naskytne příležitost, aby si měl divák možnost s odstupem uvědomit, jak přirozeně působí na studenty pedagogické autority. Například při sledování filmu slečny Anety Kýrové, oplývajícího jinak velmi vyzrálým a osobitým rukopisem (hlavní cena Famufest 08 za režii animovaného filmu Chybička se vloudí, viz obr.), se nezbavíte po celou dobu sledování pocitu, že za autorkou při tvorbě stojí pan Koustký. Poněkud zvláštně působí jakási forma rehabilitace studenta Lukáše Glaslera, který byl za svou práci Naus z Famu vyloučen, načež  byl film přijat na festival v Cannes. Přemýšlím, jestli si za svým závěrečným hodnocením pedagogové pořád stojí…

–>Patří se na závěr podotknout, že výstava studentů Famu není první svého druhu. Nedávno ukončená výstava Animatorama studentů FMK UTB naznačuje, že podobných expozic bude stále přibývat, což lze vnímat jen kladně. Fotografie

Figurama 09

Rád bych ještě upozornil na putovní výstavu Figurama. Jak název sám napovídá, vystavované práce spojuje výtvarné zpracování lidského těla — především kresba, malba, socha či multimediální experimenty. Letošní ročník jsem navštívil v galerii Staroměstské radnice, zastoupeny jsou vysoké umělecké školy z Česka, Slovenska, Polska, Německa, USA, Itálie…  Za organizací stojí dlouholetý pedagog  a vedoucí ateliéru figurální kresby VŠUP  Boris Jirků.

Pokud přijmu myšlenku, že vše lidské konání má v sobě měřítko člověka (architektura, film, literatura, design etc.), je nezbytné pro výtvarníka neustále studovat lidské tělo. Proto možná vzniklo tvrzení, že základní projev každého výtvarníka je kresba lidské figury. Opět excelují kresby z ateliérů VŠUP a pár zajímavých kousků se najde i ze zahraničí. Návštěvník má možnost zakoupit kvalitně zpracovaný katalog, který trochu překvapil i vyšší cenou (650 Kč). K dispozici jsou i starší ročníky. Kdo nestihne pražský termín, má možnost v dubnu navštívit výstavu ve Zlíně a posléze i v Brně. Pár fotografií pro představu je k vidění zde.

Tma, přimrzává a sníh v nedohlednu, nic víc k zimnímu spánku člověk asi nepotřebuje.  Při letmém sledování silvestrovského Kinoboxu, mě však z letargie vytrhl proslov Vlasty Pospíšilové z pražské vernisáže Jak se točí Fimfárum. Zásah tedy přišel v pravou chvíli (Chip an´ Dail) — nejen že expozice dostává prostor v médiích (cokoliv podobného málokdy dostane dobrý vysílací čas), ale především se reportáž jeví  jako výborné nakopnutí na výlet do Prahy!

Na českou tradici loutkového filmu  bezesporu navázalo dvoudílné zpracování Werichovských pohádek Fimfárum. Jako příjemná předzvěst uvedení pravděpodobně posledního dílu (Fimfárum 3: O kloboučku s pérem sojčím), tak působí instalace v Novoměstské radnici na Karlově náměstí.  K vidění je celkem široký repertoár loutek, scén, rekvizit a scénářů. V úvodu se nachází pár slov k tvůrcům a historii,  u jednotlivých scén je pak divák odkázán na štítek s krátkým popisem a jmény autorů. Výstava neutahá, obsahuje vše důležité pro běžného diváka, kterému je pozadí tvorby animovaných filmů zapovězeno. Veselé historky z natáčení, ukázky přímo z tvorby a rozhovory s autory má možnost zhlédnout z promítaného dokumentu přímo v sále.  Výstava není obsáhlá, nejde po povrchu, ale ani nevyčnívá — díky rozumnému přístupu organizátorů, se tak nebudou nudit ani vaše ratolesti.

Jelikož jem chtěl na výstavu jen okrajově poukázat, nemá smysl zabředávat do hlubších rozborů instalace. Ve spojení s loutkovými workshopy, které probíhají jako doprovodný program si dovolím říct, že je to nejen výborný tip na výstavu, ale důvod proč pobrat pár přátel a neformálně se na chvíli zase pobavit a zkulturnit jinak než v knajpě.  Pár fotografií, které jsem pořídil při návštěve, jsou k vidění v mém profilu na Flickru…