U vstupu do kina Světozor se tváří mladík patřičně neoblomně: „Další už nepouštíme!“. Je sobota večer, pět minut před začátkem projekce Idiots and Angels Bila Plymtona, kinosál je nacpaný k prasknutí, v řadě před vstupem to vře. Hraji si na neodbytného, ve zmatku se mi podaří elegantně proklouznout, nacházím místo kousek za poslední řadou a film si s plnou parádou dosleduji ve stoje. A co je nejdůležitější, dostavuje se kýžená festivalová atmosféra plná euforie a davového šílenství z animace!

Anifest má za sebou v Třeboni osmý ročník, což už je dobrý důvod k ohlédnutí. Letošní rok byl pro mě výjimečný především ze dvou důvodů. Po dlouhé době se objevila kvalitní znělka, kterou má na svědomí Martin Duda, program byl zkrácen na rozumnou dobu a rozdělen do dvou českých měst, tradičně Třeboně a nově Teplic.

Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?

Každoročně obměňovaný vizuál Anifestu dává festivalu ideální příležitost, jak na sebe vkusným způsobem upozornit. Byť do roku 2006 udával každoročně grafiku Pavel Koutský, s každým novým ročníkem bývají osloveni noví výtvarníci (Pavlátová, Plachý, …). Většina návštěvníků na podobné festivaly jede s mlhavou představou, co čekat, často aniž by nahlédli do programu, a proto je vždy důležitá forma, kterou festival návštěvníky osloví. A ta se letos na rozdíl od předchozích ročníků  povedla.

Neméně důležitou roli na festivalu hraje i zvolený způsob propagace v jeho v průběhu. Různé podpůrné akce (Školičky animace, divadla, koncerty) tak mohou také strhnout a zaujmout náhodné kolemjdoucí či hosty lázeňského města. Jedním ze zpestření pro návštěvníka byly například všudypřítomné festivalové noviny, které každý den informovaly o aktuálním dění. Další střípky měl možnost návštěvník získat například ze sledování tzv. Festivalových Šupin, ze kterých jsem se mimo jiné dozvěděl, že je Třeboň zasvěcená především profesionálům a workshopům! Skoro jako by vše fungovalo jak má. Jenže…

Profesionálové

Mrzí mě, že na festivalu nepotkávám své známé. Většinou mě odbudou tvrzením, že to kvalitní už viděli jinde (rozuměj internet) — tedy žádné lákadlo, proč se trmácet přes půl republiky. Prolistuje-li návštěvník stránky Anifestu, nepřehlédne, koho všeho jsme měli možnost ze zahraničních hostů potkat. Úctyhodný výčet, letošní ročník byl v tomto ohledu opravdu nabitý. Jména jako Petr Sís, Nielson Shin dějiny animace už znají a jejich dostatečná propagace tak dotváří vážnost festivalu… a zde se objevuje ono jenže. Byť je velmi úctyhodné a stojí nemalé prostředky takovou porotu dát dohromady, je přímo zarážející, že nejsou ogranizátoři ochotni celebrity „popostrčit“ do přednáškových místností a nechat je mluvit o své práci. Opravdoví profesionálové mají vždy ke své práci co říct, a tak se nabízí otázka, kdo jiný s takovým kapitálem a potenciálem osobností jako Anifest může něco víc pro českou animaci udělat?  Je škoda, že toho neumíme využít víc.

Když má Vojtěch Filip rád animaci

Neodpustím si také na závěr glosovat jednu raritu. Při pročítání oficiálních informací nešlo přehlédnout titulek: Politici festivalu. Přemýšlím, zdali už organizátoři ve snaze strhnout na sebe pozornost nejdou příliš daleko: „…Mezi letité příznivce festivalu je možné počítat (…) předsedu KSČM Vojtěcha Filipa.“ Vlastně ano, za komunistů se přece u nás animaci dařilo.

Fotografie z Anifestu 2009 najdete v mé galerii.

Papír, tužka a nápad, za kterým vidíte smysl a dokážete ho rozvinout. Nejen nezbytný úvod než usednete k počítači, ale také způsob, jak se naučit obhajovat svou práci — přemýšlet nad ní. Jenže jak se naučit vhodně argumentovat? Každý obor lidské činnosti má svou historii, ze které se můžeme něco dozvědět. Okamžik dokončení totiž zanechá v díle otisk, který lecco napoví o souvislostech, kterým byl autor vystaven (funkce, technika, dramaturgie, rukopis, …) — což sebou nese nekonečný potenciál poučných principů. Stejně jako by mělo být pro diváka důležité umět dílo přijímat v kontextu širších souvislostí než líbí/nelíbí (doba, funkce, technika, přínos…), tvůrce by měl díky znalostem „historie“ dospět k výsledku, který staví na ponaučení, nejen z předchozích nezdarů.

S dějinami animovaného filmu jsem se poprvé setkal u přípravy k přijímacím zkouškám na vysokou školu. Ústní pohovor vyžadoval základní přehled o historii oboru a tak mi nezbylo nic jiného, než se poohlédnout po dostupných zdrojích. Vyhledávání tematické literatury, jenž posléze přerostlo v neúprosné shánění a sbírání dostupných materiálů po antikvariátech. Věřím, že tenhle krátký výčet o který se podělím, napomůže nejen studentům, ale i lidem, kteří chtějí poznávat animaci skrze její historii.

Článek jsem rozdělil z praktických důvodů do dvou částí: první díl popisuje dostupnou českou a  anglickou literaturu (také uváděnou jako studijní materiály škol specializovaných na animaci).

Edgar Dutka: Minimum z historie české animace, Minimum z dějin světové animace

Netřeba sáhodlouze představovat scénáristu, dramaturga, režiséra a především autora knihy, který dokázal zprostředkovat animovaný film začínajícím studentům, tak i laické veřejnosti. Se stejnou lehkostí, s jakou dokáže nenásilnou a čtivou formou vštípit základy dramaturgie, proniká pod kůži s dějinami animovaného filmu. Koho od pohledu odrazují tlustá vydání, či hledá odlehčené čtení na cestu do práce, má jistou volbu.

Díky Akademii múzických umění tak máme možnost nahlédnout do skript studentů animovaného filmu na FAMU. První kniha je rozdělena do dvou částí, Scénáristika animovaného filmu a Minimum z historie. Srozumitelným, jednoduchým a vtipným způsobem se má člověk možnost seznámit se základy dramaturgie. Autorův charakteristický sloh se dobře čte a připraví vědomostně čtenáře k druhé kapitole. Druhá část, pojmenovaná Dějiny animovaného filmu, se vměstnala do padesáti stran. Jednotlivým kapitolám (např. Ženy v animaci, Zlínské ateliéry, Trnka, Bratři v triku, …) je věnován dostatečný prostor, který pokryje nezbytně nutné znalosti k přijímacím zkouškám nebo příjemně osvěží dějiny i pro pokročilé. Druhý díl ze světové animace obsahuje 24 kapitol rozdělených geograficky do časových souvislostí, dává čtenáři možnost nahlédnout v kostce do všeho podstatného, co se odehrálo ve světe do poloviny devadesátých let.

Nakladatelství Amu, 141 a 161 stran, 2006

Rudolf Urc: Dějiny animovaného filmu I., II.

Dramaturg, režisér a pedagog, jeden z mála lidí, kteří mě dokázali svým přístupem nadchnout pro animovaný film. Doteď vzpomínám na jeho hodiny dějin animovaného filmu, kterak předčítal své oblíbené pasáže ze Síly imaginace. Neodmyslitelně k výuce patřil obsáhlý a vzácný videoarchiv VHS, který čítal nespočet pečlivě archivovaných filmů často nevalného záznamu.

Oba díly vydala Filmová a televizní fakulta VŠMU v roce 1995 a 1999. První kniha, psaná ve spolupráci s Marií Benešovou, obsahuje 190 stran nabitých textem a obrazovým doporovodem. Pokud vám nevadí dvojjazyčně psaný text, dostanou se vám do ruky nejobsáhlejší česko-slovenské dějiny animovaného filmu. Obsah tvoří úvod do podstaty animovaného filmu, plnule přecházející k prvním experimentátorům s filmovým pásem. Animace je rozdělená do kapitol jednotlivých států (Německo, Francie, …) nebo společností (UPA, Disney). Prostor je věnován i jednotlivým osobnostem, které výrazně zasáhly do vývoje animovaného filmu. Jen trochu škoda nekvalitních reprodukcí, způsobených černobílou kopií. Druhá kniha se zaměřuje konkrétněji na druhou polovinu 20. století české animované tvorby, najdeme zde zastoupeny i další státy Evropy i Asie.

Nakladatelství VŠMU Bratislava, 190 a 110 stran

Animace a doba: Sborník textů z časopisu Film a doba 1955—2000

Málokterý obor má u nás tak prokazatelnou historii, aby se o ní zároveň tak (zoufale) málo napsalo. První a poslední ucelenou knihou v porevoluční éře je Sborník textů z časopisu Film a doba. Čtyři sta stran toho nejzajímavějšího, co se můžete dozvědět z rozhovorů s českými režiséry a animátory let minulých. Vzhledem k tomu, že je kniha časosběrným sborníkem, nabírá na ceně díky dobovému obsahu.

Knihu tvoří chronologicky řazené rozhovory s největšími osobnostmi českého animovaného filmu: Bárta, Koutský, Klimt, … Obsah však není tvořen jen z profily jednotlivých autorů, ale především hodnotným a originálním zamyšlením nad jejich tvorbou, na něž navazují např. eseje o vlivu materiálu na výslednou podobu animovaného filmu. Kniha obsahuje nepostradatelné rady v podobě  režisérských deníků a poznámek režisérů z průběhu natáčení.

Sdružení přátel odborného filmového tisku, 400 stran, 2004

Giannalbero Bendazzi:  Cartoons—One hundred years of cinema animation

Italský autor Giannalbero Bendazzi patří k zakladatelům Society for Animation Studies, bývalý člen ASIFA. Aktivně publikuje v oblasti filmu, podílel se na pořádání mnhoha evropských festivalů animovaného filmu. Cartoons má 540 stran, vyšla v posledním nákladu v roce 1994 u nakladatelství Indiana University Press.

Nutno říci, že se jedná o nejoblíbenější anglicky psané dějiny. Historie mimochodem vyšla v italské a francouzské edici, zanedlouho se však dočkala kvalitního překladu do angličtiny, který ji proslavil po celém světě. Koncepce knihy je s ohledem na své zaměření srozumitelný a přehledný. Hlavní sekce tvoří sedm časových období, která obsahují kapitoly podle států příslušnými autory. Pokud pro vás není angličtina překážkou, otvírá se vám tak nejobsáhlejší historie světového animovaného filmu (2000 animátorů, 3000 filmů…) zahrnující období od roku 1888 až do počátku devadesátých let.

Jak bývá bohužel zvykem, obsáhlost tématu má za následek absenci jakýchkoliv pozastavení. Kompenzací drobných nedostatků tak je příjemný a rozsáhlý obrazový doprovod nebo jmenný rejstřík autorů. Docela mě i překvapil prostor věnovaný nestorům české loutkové a kreslené animace čtyřicátých až osmdesátých let. Jako příruční pomocník při proplouvání základů dějin světové animace, se jeví jako velmi vhodný. Doporučuji variantu s pevnou
vazbou.

540 stran, Indiana University Press, 2003

Jeff Lenburg: Who´s Who In Animated Cartoons

Jak už název sám napovídá, nejedná se o knihu s obsahem typickým pro dějiny animace, ale o jmenný slovník. Přesto sem knihu záměrně zařazuji. Jedná se o dva roky starý počin Jeffa Lengurga, který zmapoval život tří set animátorů, režisérů a producentů. Kritériem pro výběr bylo získání nebo nominace na jednu prestižních cen (Oscar, Emmy…)

Kniha byla napsaná ve spolupráci s Academy of Motion Picture and Sience. U jednotlivých jmen jsou uvedeny standardní údaje obohacené o životopis a drobné postřehy z života animátora. Publikace funguje výborně jako náhrada za Wikipedii, především pak u méně známých jmen. Kniha je také doprovázena méně známými fotografiemi. Pokud to s dějinami animace myslíte vážně, určitě by neměla ve vaší knihovně chybět.

Applause Books, 388 stran, 2006

——–
Uvedené zahraniční tituly je vhodné objednávat přes anglický, německý nebo kanadský Amazon (USA se záměrně vyhýbám kvůli nevhodně baleným knihám, které často chodí poničené). Hledáte-li českou literaturu, odkáži na specializovaná knihkupectví s uměleckou literaturou, či přímo přes internetová knihkupectví.