Školy animovaného filmu

Ačkoliv studium animace v českých podmínkách vydá jako téma na vědecký elaborát, neodpustím si alespoň menší prolog ke studiu, který snad napomůže v orientaci v nepřehledném množství škol a studijních programů, které se u nás nabízí. Kdysi jsem totiž jako většina studentů po střední škole váhal, jak co nejvhodněji zúročit své dosavadní znalosti, aniž bych se dobrovolně pustil do spárů praxe. Tehdy mě napadla zásadní věc, nejen zúročit, ale především rozšířit svou tvorbu o práci s časem. Rád bych proto shrnul své poznatky ze školství do pár odstavců.

Není méně někdy více?

Jeden z reformních kroků státního sektoru školství bylo zpřístupnění studia na vysokých školách co nejširším masám. Byť se tento krok zdá být šlechetný, je český stát schopen kvalitně pedagogicky pokrýt takový objem studentů? Všeoběcně známým faktem je, že většina nové pedagogické síly se rekrutuje z lidí s minimem praxe. Je trochu zarážející, že místo toho, aby stát dbal na zkvalitnění vyuky fundovanými pedagogy, snaží se nabrat co nejvíce studentů (dotace škole spadají na hlavu žáka), s vědomím toho, že v průběhu studia odpadnou.  Kvalita vyuky a pracovní morálka jde ruku v ruce s pracovním prostředím — tedy i velikostí kolektivu. Větší množství může mít za následek rozmělnění vyuky, méně individuální přístup a spíše pěstování rivality mezi studenty než kýženou kooperaci. Na druhou stranu se patří dodat, že se díky zvýšení počtu přijímaných uchazečů na většině škol skoro až zdvojnásobily studijní kapacity, animaci nevyjímaje. Čas ukáže, budu prozatím věřit v otevřené školství a spravedlivější možnosti.

Rád bych se vrátil ještě k pojetí výuky. Doufám, že většina pedagogů neuplatňuje normu minulého režimu, který využíval zažitou šablonu o výsledcích místo individuálního přístupu. Budu doufat, že většina lidí nehraje pouze na titulované kapacity, ale spíše se drží nepsaného pravidla, že je vzdělávání poslání.

Stejně jako je u audiovizuálních předmětů samozřejmostí „dělba práce“, trochu v kontextu zamrzí, že u nás neexistují větvené studijní programy spojené s animací. Takže se musíte smířit s tím, že budete v jedné osobě výtvarník, animátor, scénárista, střihač, kameraman a někdy i hudebník.

Jak začít

Nenechme se na první chvíli pohled odradit,  každá škola vystupuje jako neotřesitelná instituce a i pedagog může působit kilometrovým odstupem, dokud si k vám najde důvěru. Nezapomínejte, že dobrý pedagog by měl mít schopnost ve studentovi rozeznat talent a být schopen mu pomoci ho rozvíjet. Takže?

Ideální příležitost pro seznámení s prostředím školy jsou dny otevřených dveří. Vedoucí oboru bývá povětšinou přítomem, nabízí se i možnost potkat studenty a vyzvědět od nich více. Za smysluplné považuji vzít s sebou práce ke konzultaci a přímo se domluvit na příští schůzce. Ideální je pak časový odstup takových konzultací, a to přibližně rok a více od příjímacích zkoušek. Držte se pravidla, že je lepší něco než nic.

Obsah práce

Animovaný film s sebou nese pestrost prolínání příbuzných oborů.   Myslím si, že je dobré umět prodat tu elementární různorodost, z které se animace skládá. Každá škola vyžaduje specifické domácí práce (udává se v informacích o přijímacím řízení), podle kterých vybírá studenty postupující do dalšího kola. Jak zaujmout?

Názorová otevřenost a ohebnost by měla být vlastnost každého animátora. Prodejte svůj talent, rukopis, rozsah prací ať je otiskem vašeho ega, ale zároveň nezapomínejte, že by takový soubor měl především splňovat zadání.

Co takové práce mohou obsahovat?

Pohybovky (schopnost zachytit srozumitelně a rychle sdělení), skici (nad věcí přemýšlím i o volném čase), kresby (snažím se studovat neustále anatomii člověka), ilustrace, komixy či storyboardy (pracuji s příběhem a obrazem), malby (mám barevné cítění), modelování (umím pracovat s objemem v prostoru), fotografie na téma (mám cit pro kompozici, snažím se přemýšlet nad záběrem), neztratí se ani krátké povídky (jsem dobrý vypravěč) případně — pokud si troufáte — jednoduché animační cvičení.

Do životopisu je vhodné stručně také zmínit vaše profesní úspěchy či spolupráce.

Přijímací zkoušky

Na základě výsledků prvního kola se uchazeč o studium dostává do užšího výberu (často i tři kola). Bylo by vhodné také upozornit, že při množství prací, kterými se komise prvním kolem musí probrat, bývá časově nemožné, se někomu věnovat déle než pár minut. Rozhoduje tedy okamžitý dojem, který vaše práce udělají. Zapomeňte na to, že má někdo čas číst vaše sáhodlouhé eseje a sledovat půlhodinové dokumenty o vašem životě. Snažte se proto vytvořit jednoduché a vyvážené portfolio. Dbejte především i na to, jakým způsobem jsou vaše práce prezentovány, utváří to představu o vašem vztahu k práci. Doporučuji nenechávat práce čistě na digitálním médiu, ale pořídit si složky, naučit se vytvářet jednoduché pasparty.  Je vhodné si veškeré podklady kvalitně zdokumentovat a upravit na jednotlivé papíry formátu složky. Nezapomínejte, že forma má následovat obsah. Součástí prvního kola taktéž bývají testy, často je to všeobecný kulturní přehled, dějiny umění a dějiny animovaného filmu.

Součástí druhého kola je obyvkle kresba podle živého modelu (postava nebo portrét — uhel, tužka), osobní pohovor, který má za úkol zjistit všeobecné znalosti a především „zapálnení“ uchazeče v oboru. Můžete narazit i na krátký test, který má za úkol zjistit váš rozsah vnímání filmu, často je tedy vyžadován rozbor dramaturgie a visuální podoby. Stěžejní a nejobsáhlejší test povětšinou zahrnuje zpracování tématu podle zadání, ať už je to o ztvárnění příběhu do storyboardu nebo jen ilustrace na dané téma.

Na závěr

Příliš neočekávejte. Vnímejte školu jako zázemí a  především jako prostor pro samostudium. Je to výborná příležitost, jak získat nové kontakty v oboru. Základy dnešní 3d animace jsou v Disneyho kreslené animaci; nebraňte se kresbě, překousněte i fakt, že budete na škole za začátku vystaveni i předmětům, které nemají s oborem nic společného.  Na nic nečekejte a začněte u sebe. Uplatnění animátorů v praxi není jednoduché, mějte otevřenou hlavu novým technologiím. Jedna z dalších možností je také studium v zahraničí, ale to je téma do zásoby pro samostatný článek.